Historie hostince „u Augustina“ sahá hluboko do minulosti, je plná zvratů a dalo by se říci, že odráží pohnutý osud československého a českého národa.

Budova s číslem popisným 27 v malebné obci Rožná byla vystavěna jako panský hostinec mezi lety 1775 a 1787, kdy se poprvé objevuje v josefinském katastru. V roce 1880 žila dle historických pramenů v roženském hostinci č. p. 27 židovská rodina Samuela Kirschnera z Hroubovic u Chrudimi, jehož žena Terezie rozená Kasmacherová, rodačka z Brtnice, obchodovala s cukrem a kávou.

Dalším zajímavým majitelem č. p. 27 byl Ferdinand Dvořák, který kromě „Hostince“ provozoval také „Obchod smíšeným zbožím“ a „Prodej všeho druhu lihovin“, jak hlásají dobové nápisy na okenicích a vývěsním štítu. V této době před první světovou válkou zde působil také spolek místních ochotníků, který zde pravidelně hrával divadlo, jak dokládá dochovaná pozvánka na představení z roku 1905. V následujícím roce proběhla rekonstrukce objektu a skleněná výplň nad vchodovými dveřmi nesla nápis Čís. 27, L. P. 1906. Pan Dvořák vlastnil objekt ještě v roce 1910.

Následně dům zakoupil jistý pan Láník, brněnský obchodník a dále zde provozoval obchod a ubytovací hostinec.

První světová válka a následná hospodářská krize 30. let dopadla i na pana Láníka, který byl nucen roženský obchod a hostinec pronajmout. V té době sháněl uplatnění i mladý František Augustin, rodák ze Sázavy, jelikož i on v důsledku krize přišel o všechna dosavadní zaměstnání, byl nucen opustit domov a postavit se na vlastní nohy. Inzerát nabízející pronájem obchodu a hostince ho zaujal natolik, že pana Láníka kontaktoval a roženský podnik si pronajal.

František byl prvním z rodu Augustinů, kdo se věnoval obchodu a pohostinství. Tehdy ještě netušil, že tím zakládá na rodinnou tradici, která přetrvá čtyři generace.

Přestože doba byla těžká, dokázal svojí šikovností a pílí František, praděd dnešního majitele, podnik oživit a zajistit mu stabilní obraty. Komu se naopak nedařilo byl pan Láník, na nějž dopadl bankrot a jehož roženská nemovitost šla do nucené dražby. Té se v roce 1935 účastnili dva vážní zájemci – František Augustin a pan Horký, místní pekař. Cena nemovitosti stále stoupala a Františkovi bylo jasné, že dále přihazovat nemůže a bude se muset se svým dosavadním působištěm rozloučit.

Na poslední chvíli jej však oslovil zástupce brněnského pivovaru, který byl dražbě přítomen a nabídl mu, že ho pivovar finančně podpoří, jelikož je s jeho dosavadním působením nadmíru spokojen. František nabídku využil a i díky penězům od pivovaru nakonec dražbu vyhrál. A od té doby nesl vývěsní štít nápis „Obchod a hostinec u Augustinů“. Mimo to František pracoval pro obec, podporoval místní hasičský sbor a zasloužil se o celkový rozvoj obce.

František byl nadmíru šikovný obchodník, který se díky svému talentu dokázal prosadit v konkurenci dvou zavedených místních obchodů, přestože sám byl v obci nováčkem.

Pohnuté 20. století ovšem přineslo další ránu, druhou světovou válku, která zasáhla životy prakticky všech občanů tehdejšího Československa. Rožná nebyla naštěstí přímo zasažena boji, čehož využil i jistý pan Weiss, významný brněnský stavitel a bratranec Františka, který s rodinou přečkal kruté válečné časy u svého bratrance v Rožné. V této době vznikly plány na přestavbu stávajícího obchodu a hostince, jehož omezené ubytovací kapacity tehdejšímu zájmu „brněnských lufťáků“ nedostačovaly.

Poté, co válka skončila se český národ začal vzpamatovávat a spolu s tím se opět dařilo i hostinci u Augustinů. František splatil dosavadní dluhy a začal vydělávat na vysněnou rekonstrukci. Bohužel se jí nedočkal, přišla 50. léta, boj dělnické společnosti proti buržoazii a postupná likvidace sedláků, rolníků, obchodníků a živnostníků všeho druhu. I František byl tlačen ke vstupu do společného socialistického podniku Včela, čemuž se však urputně bránil. Nakonec mu byl obchod i hostinec znárodněn a on skončil ve vězení. Včelu následně vystřídala Jednota, která si později postavila vlastní provozovnu a původní budovu uvolnila.

Druhá světová válka byla krutá, stateční Čechoslováci se ovšem nenechali zlomit a do budoucna vzhlíželi s nadějí na poválečný rozvoj milované republiky. Daleko větší ránu národu zasadil nástup komunistů a čtyřicetiletá doba temna.

Roženská budova byla následně rozdělena na dvě poloviny, první s č. p. 27 patřila Františkovu synovi a sloužila jako rekreační chalupa. Druhé polovině bylo přiděleno č. p. 186 a patřila Františkově dceři, která v ní s rodinnou bydlela.

Další změna přišla v 90. letech, kdy došlo k pádu totalitního režimu a prudkému rozvoji soukromého podnikání, kterého využil Františkův vnuk. Ve dvoře vznikl autoservis, který se postupně rozrůstal na úkor rekreační chalupy. Nakonec se z celého objektu stalo skladiště.

Přelomová 90. léta přinesla svobodu, nebývalé možnosti a chuť podnikat, ne všechny nadějné projekty ovšem skončily podle původních představ.

Návrat ke kořenům přišel v roce 2016, kdy Františkův pravnuk a současný majitel, Jiří Augustin, získal obě poloviny do svého vlastnictví a sloučil je opět do jednoho celku. Zároveň tím získal přístup k původním plánům na přestavbu z roku 1945, které se podařilo přes všechny strasti dochovat až do 21. století.

Prvorepubliková preciznost těchto plánů ho učarovala natolik, že se rozhodl přestavbu v původním duchu zrealizovat a dotáhnout tak do cíle sen svého praděda Františka, kterému to tehdejší politická situace neumožnila. Tak vznikla dnešní podoba rodinného penzionu, hostince „u Augustina“, který do dnešní uspěchané doby přináší prvorepublikově klidnou atmosféru, zakládá si na rodinné tradici čítající čtyři generace Augustinů a vnímá ji jako závazek vůči svým návštěvníkům.